Vážení soudruzi,
Výměna názorů a spolupráce mezi
komunistickými stranami je, podle našeho názoru, podstatná pro podporu akce
levice, proti-neoliberálních, antikapitalistických, antiimperialistických sil a
aliancí. Jak víte, za účelem zlepšení našeho přispívání ke spolupráci a
společné akci komunistických stran, přijal 17. sjezd naší strany zvláštní
rozhodnutí.
Téma agendy je dle našeho názoru ve
skutečnosti velmi úzce propojeno s otázkou aliancí komunistů s dalšími
antikapitalistickými, antimonopolistickými silami. Soustřeďujeme na tuto otázku
všechno své úsilí, neboť v rámci dnešních podmínek v naší zemi ale podle našeho
názoru obecněji v Evropě, jak se ukázalo referendy ve Francii a v Nizozemsku
ale i antikomunistickými útoky zesílenými tento rok v souvislosti s výročím nad
nacismem, je tato otázka velmi důležitá pro rozvoj politiky a boje naší strany
na domácí, evropské jakož i mezinárodní úrovni. Tato otázka je neoddělitelně
svázána s každodenním bojem, ale i s naším konečným cílem – socialismem.
Naše pozitivní ale i negativní zkušenost
začíná s utvořením strany, jež vždy věnovala zásadní pozornost aliancím s
širšími silami. Na základě této zkušenosti máme za to, že základním kamenem
jakékoli politiky aliancí pro komunistickou stranu, podmínkou reálného
příspěvku širší „radikální levici“, boje proti imperialismu a monopolnímu
kapitálu, na jejímž utváření je samozřejmě nezbytné pracovat, je obrana a
rozvoj vlivu a role komunistické strany. Mnohokrát jsme měli příležitost
konstatovat, jak velká je cena pro pracující, pokud se strana rozpustí či
opustí marxisticko-leninské principy kvůli „usnadnění“ širší levicové
aliance.
Jak víte, naše strana rozpustila od roku
1958 v Řecku své organizace za účelem vytvoření levicového bloku nazvaného
„Řecká demokratická levice“. Toto spojenectví s účastí i komunistů ale ne s
jasným programem nebylo schopno přes zisk 28% v parlamentních volbách připravit
odpovídajícím způsobem pracující, členy a obecně pokrokové síly na to, aby
čelili fašistické juntě v roce 1967.
Žel, nebylo věnováno dostatek pozornosti
ani této důležité otázce, nezbytnosti mít za všech okolností záruku pro
nezávislou politickou roli strany byl věnován rovněž dopis, kdy se v roce 1989
některé kádry strany opět pokoušely rozpustit stranu s argumentem, že pouze
takto je možné budovat a zvyšovat vliv „Koalice levice a pokroku“
[Synaspissmos]. Pozdější vývoj ukázal, že opak je pravdou. Jakýkoli ústupek,
jakékoli odchýlení od nezbytnosti, aby komunistická strana v praxi
demonstrovala svoji roli, jak uvedl Marx a Lenin, byla těžce placena v
odborech, v hnutích rolníků a mládeže, v místním zastupitelstvu a v národním
parlamentu, v protiválečném hnutí.
Tyto síly vyhlašující konec komunismu a
prohlašující se za reprezentanty „nové, moderní, nedogmatické levice“
prosazovaly naprosté podřízení se rozhodnutím sociální demokracie a velkého
evropského kapitálu. Není tedy náhodou, že tyto síly stály v čele
antisocialistických antikomunistických kampaní po událostech v roce 1989 v
evropských socialistických zemích a byly mezi zakladateli Fóra nové evropské
levice [NELF] v roce 1989. Současně výslovně vyloučily z NELF, jak prohlašovaly,
„dogmatické a nacionalistické“ strany PDS z Německa, Francouzskou komunistickou
stranu, Portugalskou komunistickou stranu, Rifondazione, Komunistickou stranu
Řecka a všechny komunistické a dělnické strany z bývalých socialistických zemí.
Ve jménu „jednoty levice“ tyto síly ve skutečnosti napomohly kapitalistické
restrukturaci prosazované vládou PASOK, schválily Maastrichtskou smlouvu,
rozšíření EU a NATO, evropské síly rychlé reakce, rozhodnutí NATO v Bosně,
Hercegovině a Kosovu, válku „proti terorismu“ a mnoho dalších sporných otázek.
To je podle našeho názoru vysvětlení, proč NELF nikdy nezískala masový vliv a
podporu antikapitalistických, radikálních sil a hnutí v Evropě. Nikdy nebylo
pro NELF možné, aby zaujala komplexní pokrokové stanovisko k jakékoli důležité
otázce v Evropské unii či v širším kontextu.
Na druhé straně jsme přesvědčeni, že pro
komunisty není dostatečné pouze se odkazovat ke komunistické identitě, nýbrž
být schopni v praxi bránit marxismus-leninismus a proletářský
internacionalismus. Je povinností strany umožnit našim soudruhům hrát činnou
úlohu každý den a bojovat proti oportunismu na národní a mezinárodní
úrovni.
Jsme přesvědčeni, že musíme rovněž provádět
protiútok na ideologické frontě. Musíme strhnout masku mýtu tak zvané globalizace.
Je důležité, aby se lidé nenechali chytit do používání netřídních pojmů. Podle
našeho názoru závisí budoucnost hnutí významně na posilování a převažování
antikapitalistických prvků uvnitř hnutí, ať už se zkonsolidují a zajistí jasnou
antiimperialistickou orientaci či nikoli.
Podle našeho názoru je také důležité
vyvrátit mýty kolem kapitalistické integrace, jež podceňují, ať vědomě či ne,
účinky nerovnoměrného vývoje a mezi-kapitalistických rozporů, jež ignorují
okruh zemí, jejichž zájmem je klást odpor proti vztahům závislosti a nerovnosti
a jež jsou odsouzeny být členy a spojenci imperialistických aliancí.
Je třeba, abychom se angažovali v
protiofenzívě za nutnost socialismu, je třeba, abychom vytvářeli projekt naší
vědecké světové teorie a principů marxismu-leninismu bez překážek způsobených
porážkami či chybami a odklony, jež byly zaznamenány v minulosti.
Vážení soudruzi,
Podle nového programu naší strany,
vypracovaného v roce 1996 na 15. sjezdu, máme v naší zemi dosáhnout
následujících úkolů:
Upevnit a dále rozvinout komunistickou
identitu naší strany a socialistickou perspektivu pro naši zemi.
Vypracovat vhodnou politiku aliancí, jež
tomu bude sloužit, při zohlednění nových podmínek jakož i zkušenosti, již naše
strana nashromáždila během svých dějin více než 80 let.
Nové podmínky, jež musíme vzít v úvahu,
zahrnují změnu v rovnováze sil na světové úrovni, vývoj ve světovém
imperialistickém systému a pozici Řecka v tomto systému.
Na 15. sjezdu Komunistické strany Řecka
jsme přijali hodnocení, jež praví, že před Řeckem a jeho lidem se otevírají dvě
cesty: na jedné straně cesta přizpůsobování, inkorporace do imperialistického
světového pořádku, a na straně druhé cesta odporu a skoncování s touto
politikou. Strategie aliancí strany dosáhla vrcholu v návrhu ustavení
společensko-politického spojenectví ve formě anti-imperialistické,
anti-monopolistické demokratické fronty. Tato lidová fronta by sdružila
sociální a politické prvky a síly shodující se v tom, že boj musí být veden ve směru
opozice vůči zájmům monopolního kapitálu a imperialistických aliancí.
Na 16. sjezdu Komunistické strany Řecka,
jenž se konal v prosinci 2001, jsme tento návrh propracovali dále určením
hlavních sjednocujících prvků v této alianci, jimiž jsou koncept lidové
ekonomiky a koncept lidové moci, a načrtli jsme cestu, jak ji budovat. Dále
jsme vyjasnili vztah fronty se socialistickou perspektivou a otázky moci.
Koncept lidové fronty
Lidová fronta bude založena na sociálním
spojenectví mezi dělnickou třídou a maloburžoazní vrstvou, které, v jejich
společném zájmu a při překonávání jejich rozdílů, spojí své úsilí v boji proti
jejich společnému protivníku, monopolům a imperialismu. Bude založena na
dialektickém vztahu a interakci společenských a politických sdružení. Bude
čerpat svoji sílu hlavně z rozvoje třídního boje a z procesů přeskupování, jež
to přinese na společenské a politické úrovni. A v opačném směru, fronta přinese
novou dynamiku třídnímu boji a hnutí za změny v rovnováze sil.
V rámci lidové fronty budou působit
heterogenní společenské a politické síly s rozdílnými sociálními statusy a
ideologickými a politickými postoji:
Sociální hnutí dělnické třídy a
maloburžoazní vrstvy.
Hnutí mládeže, za ženská práva, hnutí za
vzdělání, zdravotní péči a sociální politiku, odborářské hnutí, hnutí za
demokratická a občanská práva a svobody, za práva migrantů, za ochranu
životního prostředí. Antiimperialistické hnutí za mír, hnutí na poli kultury,
sportu, výzkumu, vědy a boje proti drogám.
Řecká společnost jako celek, v opozici
proti zájmům monopolů a imperialistických organizací; společenské a politické
veřejné osobnosti, vlastenci, demokraté a pokrokoví muži a ženy, kteří souhlasí
a chtějí působit ve prospěch lidových zájmů a proti monopolům a
imperialismu.
Používáme pojmu lidová fronta či lidová
aliance, abychom ukázali charakter hnutí, nezbytnost získat nejen důvěru
většiny lidu, nýbrž také přispět k tomu, aby lidové síly vystoupily do
čela.
Jakýkoli rozdíl, jenž může vzniknout v
otázkách taktiky a strategie, bude řešen dialogem, respektujícím nezávislost a
odlišné úhly pohledu zaujímané každou součástí fronty, konfrontováním odlišných
pohledů v průběhu boje, účinkem, který bude mít změna poměru sil ve prospěch
lidového hnutí ve společnosti.
Komunistická strana Řecka zachovává svoji
nezávislost, právo, jež uznává ve vztahu ke všem silám, jež tvoří frontu.
Nezávislost KSŘ není v protikladu s její rolí v rámci fronty. Nevylučuje
zvláštní odpovědnost strany za udržování jednoty a soudržnosti fronty; naopak,
je garantujícím faktorem.
Lidová moc a lidová ekonomika
Pro utváření fronty podle našeho názoru
není dostatečné mít společnou činnost založenou na společných či podobných
pohledech na současné velké otázky. Musí existovat i určitá míra shody na
obecném směru řešení problémů, která bude vyjádřena v programovém rámci pro
lidovou ekonomiku a lidovou moc. Podmínkou pro rozvoj lidové ekonomiky je, že
zdroje a základní, centralizované výrobní prostředky přejdou do společenského
vlastnictví, a proto musí být odstraněna finanční nadvláda monopolů a
vlastnictví velkého kapitálu.
KSŘ za základy lidové ekonomiky
považuje:
Společenské státní vlastnictví základních a
centralizovaných výrobních prostředků
Výhradně veřejné, bezplatné systémy vzdělávání,
zdravotní péče, sociálního zabezpečení přístupné všem
Centrální, celostátní mechanismus plánování
a správy ekonomiky, který bude mobilizovat zespolečenštěné, centralizované
výrobní prostředky, pracovní sílu a zdroje; bude využívat každé možné konstruktivní
ekonomické mezinárodní spolupráce na základě vzájemné výhodnosti
Lidová ekonomika předpokládá vystoupení
země z mezinárodních imperialistických organizací
Lidová fronta musí mezi potlačovanými
lidovými silami propagovat myšlenku, že prosadit se na úrovni moci je nejen
nezbytné ale i realistické. Fronta předkládá konkrétní návrh stran toho, jaký
druh moci požaduje. Tato moc musí být zcela postavena proti monopolům a musí
sloužit zájmům lidu.
Věříme, že idea lidové moci může fungovat
jednotně, dokud obsahuje prvky, které ji jasně oddělují od současné formy moci
buržoazní v jakékoli její podobě.
Poskytne základ pro utvoření všelidové
ekonomiky, společného vlastnictví a společenské kontroly pracujícím lidem. Bude
následovat politiku nezávislosti na mezinárodních imperialistických
organizacích a osvobodí zem od formálních závazků k nim.
Také věříme, že lidová moc je mocí
socialistickou, jež je jedinou formou moci, která může lid osvobodit od pout
monopolů, od imperialistického útlaku a závislosti. Přesto neshledáváme, že
toto je nezbytný předpoklad pro utvoření Fronty, která nebude tvořena na
základě souhlasu se socializmem. Každá síla, která je součástí fronty, si
ponechá svůj vlastní náhled na podstatu moci. Uvnitř i vně Fronty síly, ze
kterých je složena, budou rozvíjet svůj vlastní osobitý koncept povahy a forem
všeobecné moci, jestliže tato nezůstane stát na cestě společné akce, ani nebude
ohrožovat úroveň shody dosažené v obecném směru boje proti monopolům a
imperializmu.
Fronta a socializmus
Protiimperialistická antimonopolní
demokratická fronta, v podmínkách revoluční situace, by mohla rozvíjet
vlastnosti revoluční fronty bojující za převzetí vlády monopolů, připravena a
schopna vystřídat všechny formy boje. Uvnitř tohoto procesu vzniknou nové
všeobecné instituce, které mohou dosáhnout úrovně revoluční vlády. S vítězným
výsledkem boje budou rysy revoluční vlády konsolidovány a stabilizovány jako vláda
dělnické třídy a jejích spojenců, tj. diktatura proletariátu.
Za podmínek akutního třídního střetu
kombinovaného s velkým poklesem vlivu buržoazních stran a jejich spojenců,
zvlášť pokud ještě nedozrály podmínky k revoluční změně společnosti, může
vzniknout parlamentem založená vláda antiimperialistických, antimonopolních
sil. Fronta musí získat výhodu této možnosti, kontrolu vlády a podporu
politických opatření ve prospěch zájmů lidu. Budoucnost takové vlády bude
záviset na tom, zda, při mobilizaci lidu, se ubrání reakci vládnoucí třídy,
která se bude snažit buď ji svrhnout nebo neutralizovat; jestli uspěje,
přispěje k dozrání a spuštění revolučního procesu.
Utvoření Fronty
Naše strana bere v úvahu, že dnes ještě
nejsou v Řecku další organizované politické formace, které mohou přispět k
vybudování Fronty. V důsledku toho je naší prioritou v této etapě pomoci v
utváření Fronty s konsolidací společenských sil. K tomu určujeme množství
všeobecných podmínek, jako je rozvoj třídně orientovaného odborového hnutí a
posilování dalších základních hnutí; to pomůže významným existujícím silám se
přidat k boji.
Samozřejmě nejsme pasivními pozorovateli;
pokračujeme v našich politických iniciativách, když klademe prioritu na úroveň
sociálních sil, aby se vytvořily podmínky ke změnám v jejich rovnováze.
Pomáháme zrání podmínek nezbytných k sestavení Fronty tvořením jednotlivých
linií boje kolem antimonopolních, antiimperialistických cílů. To nám dává
příležitost srazu se společenskými a politickými silami, sociálně-politickými
prvky, a ověřovat v praxi, zda můžeme se všemi cíli souhlasit či ne.
Boj proti přestavbě kapitalizmu, uvnitř
odborového hnutí dělníků. Máme již v této oblasti velmi dobrou zkušenost s
„Dělnickou bojovou frontou“ (Workers Militant Front; PAME), která vyjadřuje
třídně uvědomělé odborové hnutí a je podporována nejen KS Řecka, ale i dalšími
politickými silami a seskupeními.
Jednotná fronta boje proti NATO, proti
imperialistickým intervencím, jaderným zbraním, silám rychlého nasazení, na
podporu práv na národní a politickou nezávislost.
Fronta akce na obranu demokratických
svobod, práva na stávku a účasti v bojích; proti domácím i mezinárodním silám
útlaku.
Mobilizace sil z řad dělnické třídy,
mládeže, všech hnutí, lidí kultury a umění, aby se začala měnit intelektuální i
kulturní atmosféra.
Koordinace a spolupráce s antimonopolními,
antiimperialistickými, radikálními pokrokovými silami na regionální i mezinárodní
úrovni, která má jako výchozí bod společný boj dělníků proti NATO,
militarizované EU, proti aparátům teroru a nátlaku. Mezinárodní dimenze boje
musí být prezentována ve všech aspektech a vyjádřeních.
Už jsme získali některé dobré výsledky
spolupráce v bojích proti NATO, proti imperialistickým válkám a intervencím; v
bojích dělníků a rolníků, v boji za vzdělání, demokracii a občanská práva. Ve
všech volebních střetech 1/3 zúčastněných na našich kandidátkách nebyla členy
naší strany. Samozřejmě, všechny akce a jednotlivé fronty ještě nemohou
ustanovit Frontu, ale zasejí sémě. Postoupí o stupeň nebo jinými pozitivními
akcemi směrem v výstavbě.
Vztah mezi národním a mezinárodním a úloha
komunistů
Nepovažujeme za korektní pohled, že boj na
národní úrovni se stává přežitým, že řešení mohou existovat jen na základě boje
v celosvětovém rozměru, který přinese souběžné celosvětové výsledky. Nepřítel
ví, že národní bitevní pole nemůže být zrušeno pod záminkou takzvané
globalizace; proto se snaží integrovat a podmanit si je ke své vlastní
imperialistické politice. Je jasné, že dnes internacionalizace třídního boje,
boje proti imperializmu i boj za socializmus získává na váze. Také je dnes
zřejmé, že je pro nás potřebné vést souběžné koordinované údery v centrech
imperializmu.
Nicméně internacionalizace boje nemůže
přinést výsledky, dokud nebude existovat na národní úrovni silné lidové hnutí,
dělnické hnutí s třídní orientací, silná KS s korektní politikou spojenectví,
která může vést k řešení otázky moci a k vyloučení země z mezinárodního
imperialistického systému. Obtíže a slabé stránky, které tu jsou, by neměly být
přetvořeny do teoretických konceptů, navrhujících, aby se na národním poli vše
přešlo nebo že národní pole už vyšlo z módy. Nerovnoměrný vývoj dnes sílí;
proto bude boj také mít nerovnoměrný kurs. Důležité je, že hnutí na národní
úrovni učiní tolik vzestupných kroků, kolik jen mohou k dosažení významných
změn a přeměn a toto může přinést okamžik zlomu v mezinárodní rovnováze
sil.
Právě proto, že internacionalizace boje
dnes stále získává na váze, podporujeme koordinaci dělnických a komunistických
stran; je pro nás velmi důležité bojovat za rozvoj širokého kritického pole
komunistického hnutí, ale též, obecněji, protiimperialistického boje, tak aby
byla prosazována mezinárodní podpora a solidarita. Také věříme, že my,
komunistické a dělnické strany, protiimperialistické síly, radikální síly,
existující po celém světě, musíme vážněji zaručit podporu existujících
mezinárodních hnutí nebo tvorbu hnutí nových, spuštění iniciativ při formování
mezinárodních organizací; to je obzvlášť pravdivé teď, když imperialistické
aliance rozvíjí takzvané „všudypřítomné nevládní organizace“, z nichž mají
velkou část pod kontrolou nebo na své straně. My musíme přispět ke koordinaci
boje třídně orientovaných odborových hnutí a organizací uprostřed
kapitalistické přestavby. Internacionalizace boje bez základu ve třídně
orientovaném dělnickém hnutí je téměř nemožná.
Problémem zvláště důležitým je podle našeho
názoru čelit útokům proti komunistické ideologii, komunistické identitě a
komunistickému hnutí, snahám zkreslovat dějiny a deformovat výsledek vítězství
lidu nad fašizmem, všem útokům proti historickým úspěchům socializmu ve 20.
století. Vinou zhoršení sociálních podmínek miliónů lidí a selháním „naprosto
demokratických slibů“ především v bývalých socialistických zemích, ale i v
západní Evropě, máme za to, že tento typ útoků, ideologických i politických,
bude sílit. Aktivní role hraná komunisty v protestních hnutích, ale také fakt,
že jediní komunisté byli schopni plánovat a navrhnout skutečně lidskou
alternativu nelidské kapitalistické společnosti, jsou důležitými prvky pro
vývoj třídně orientované politické soudržnosti a větší všeobecné síly.
Útoky se budou též stupňovat v důsledku
faktu, že při zvládání požadavků na zaměstnanost, rozvoj, sociální pokrok a
práva selhala nejen „čistá“ neoliberální politika, ale také celá sociální
demokracie, levý střed i řešení „třetí cestou“, prosazované po rozpadu socialistických
států v Evropě. Myslíme si, že je iluzí doufat, že sociální demokracie v
Evropě, nebo jiné síly, které neodporují moci velkého kapitálu a kapitalistické
integraci propagované EU, se vrátí zpět k takzvanému „sociálnímu státu“ nebo k
sociálním opatřením schopným soustředit na vyšší úrovni enormní pozornost na
zdraví, techniku a znalosti se souhlasem konzervativních sil. Je iluzí snažit
se nalézt „antineoliberální“ neokeynesiánská řešení v mezích nařízených
takzvanými čtyřmi svobodami Maastrichtu a dogmatem konkurenčnosti. To není
možné jednoduše pro absolutní platnost zákona nerovnoměrného vývoje
kapitalizmu, zákona, který nejen nebyl narušen integračním procesem EU a jejími
„fondy soudržnosti“, ale naopak se stával víc a víc výraznějším.
Proto považujeme za životně důležité
podporovat mezinárodní i regionální hnutí proti NATO a mezinárodním monopolům,
proti militarizaci Evropy, proti antiraketovému systému USA, proti jaderným
zbraním, imperialistické intervenci a vojenské okupaci, proti změnám národních
hranic. Boj proti zákonům, které, pod záminkou boje proti terorizmu, vedou k
vytvoření osobních záznamů o každé osobě, k potlačování hnutí, obžalobám,
vraždám atd. Spolupráce se také může rozvinout do boje proti velmi vážným
problémům, které po celém světě existují.
Samozřejmě obranou vymožeností socializmu
my komunisté musíme prohlubovat naši společnou analýzu chyb, selhání a
deformací, ale ne z pozic nepřátel socialistické transformace společnosti, ne
znásobením starých a „nových“ protikomunistických klišé, ale z hlediska shrnutí
pozitivních i negativních zkušeností, na základě marxisticko-leninské teorie,
analýzy a činů. Zvláště máme na mysli zhoršení rozporů kapitalizmu v jeho
nejvyšší fázi – imperializmu.
V tomto ohledu pokládáme za negativní vývoj
utvoření Strany evropské levice (SEL). Nemyslíme si, že strana, která popírá
komunistickou identitu a stěžejní úlohu hranou komunistickým hnutím a úspěchy
socializmu, zasahuje do vnitřních záležitostí svých členů, se členy
vyhlašujícími pronikavý antikomunizmus, nestaví se proti kapitalistické
integraci EU, nezpochybňuje protidělnickou Lisabonskou strategii, strana, která
hledá řešení k přežití návrhu evropské ústavy, koresponduje s požadavky
protiimperialistických, radikálních, protikapitalistických sil.
Skutečnost, že SEL si musí poradit s velmi
přesnými podmínkami pokud jde o vliv, geografickou oblast, každoroční
schvalování reakcionářskou většinou Evropského parlamentu a závazek limitovat
akce v rámci hrozeb EU, není podle našeho názoru vedlejším problémem. Ve
skutečnosti iniciátoři SEL zavrhují zásadní postoj Marxe a Lenina, že dělnická
třída potřebuje svou vlastní nezávislou politickou stranu.
Proto naše strana protestovala proti všem
opatřením namířeným proti komunistům v Evropě, navrhovala v předvečer
evropských voleb společnou platformu pro komunistické strany, podporovala
iniciativu KSČM na společné vystoupení všech komunistických a levicových
evropských stran, Evropskou konferenci při příležitosti 60. výročí konce II.
sv. války a mnoho dalších iniciativ a myšlenek v tomto směru. Na jiné úrovni,
ale se stejným cílem, se naše strana snaží přispět k růstu internacionální
identity komunistického hnutí v nových podmínkách účastí na výročních setkáních
ke specifickým teoretickým i praktickým otázkám.
V tomto ohledu budeme nadále nabádat k
setkávání komunistických stran, neboť cítíme víc a víc důležitost společného
přístupu, z opravdu marxistického pohledu na všechny vývoje v EU i v Evropě
jako společného základu pro silnější společné akce komunistických stran,
dalších antiimperialistických sil, za rekonstrukci komunistického hnutí, třídně
orientovaných odborů a dalších protikapitalistických hnutí.
Pro širší možnosti spolupráce v Evropě
shledáváme, že GUE/NGL, respektující svůj konfederační charakter a prosazující
spolupráci se všemi evropskými komunistickými stranami a sociálním hnutím, může
poskytnout prostor pro společnou akci různých sil.
Drazí soudruzi,
pro nás nebude nástin vize socializmu
dostatečný, pokud nedokážeme pomoci v organizaci bojů, jež se dotýkají základů
kapitalistického systému, na všech frontách: práce, vzdělání, sociální
politiky, kultury, sportu, životního prostředí a médií.
Spojenectví tohoto typu poskytnou lidem
možnost ohraničit dopady kapitalistické krize, a též získat nějaké ústupky;
nejdůležitější je, že dává možnost protiútoku s konečným vítězstvím jakožto
cílem.
Atény, 5. září 2005
Ústřední výbor Komunistické strany Řecka
