1. Úloha OSN ve světové bezpečnostní struktuře.
Máme za to, že imperialistická válka v Libyi je dalším prvkem, jenž demonstruje úlohu, jakou dnes hraje OSN. Ale než se budeme zabývat současnou situací, myslíme si, že stojí za zmínku podívat se na historický rozměr tohoto problému.
Je dobře známo, že po skončení I. světové války založily vítězné mocnosti v r. 1919 „Ligu národů" ve snaze zajistit status quo a nadále ponechat rozdělení území a trhů ve svůj prospěch, ale také zastavit rozvoj světového revolučního hnutí a vliv sovětského Ruska na národy. Tato Liga byla v činnosti do roku 1939 a oficiálně byla rozpuštěna v r. 1946. Cíle Ligy byly zachování míru, upevnění bezpečnosti, řešení rozporů mírovými a diplomatickými prostředky.
V programu Ruské komunistické strany (bolševiků) Lenin odhalil skutečné příčiny založení Ligy národů: „Rostoucí tlak ve jménu proletariátu, a zvlášť jeho vítězství v řadě zemí, posílil odpor vykořisťovatelů a důvod vzniku nových forem mezinárodních kapitalistických svazků, jež směrovaly své hlavní úsilí na potlačování revolučního hnutí proletariátu ve všech zemích tím, že organizovaly vykořisťování světových národů". [1]
Liga národů brzy vycenila zuby na mladou sovětskou demokracii otevřenou podporou kontrarevoluce a čtrnácti zeměmi, které se snažily vojenskými útoky udusit ruskou bolševickou revoluci. Lenin se kriticky vyjádřil k těmto útokům: „Nedávno jste přijali rezoluci za účelem, aby Liga národů spojených mocností uznala Kolčaka za jediného směrodatného ruského vládce. Ale potom nebylo z Kolčaka vidět nic než bosé paty" [2].
Vůdce Říjnové revoluce zároveň napadl sociálně demokratické síly, jež otevřeně podporovaly Ligu národů: „Sociál-šovinismus byl zásadním a základním typem oportunismu, tj. podpora „obrany země", která byla v takové válce skutečně ekvivalentem obrany kořistnických zájmů její „vlastní" buržoazie. Po válce obrana loupeživé Ligy národů, obrana přímých či nepřímých spojenectví s buržoazií své vlastní země proti revolučnímu proletariátu a „sovětskému" hnutí a obrana buržoazní demokracie a buržoazního parlamentarismu proti „sovětské moci" se staly zásadními ukázkami těchto netolerantních a zrádných kompromisů [3] [...]"
Lenin viděl vážné meziimperialistické rozpory, jež tato kořistnická aliance nesla ve svém středu dokonce i ve svém budoucím postoji vůči sovětskému Rusku: „Zájmy členských států Ligy jsou zjevně na každém kroku ve střetu […] IStalo se zřetelným, že Liga národů není skutečná, že aliance kapitalistických mocností je pouhou lstí a že aktuální skutečností je aliance lupičů, z nichž každý se snaží něco uloupit ostatním " [4].
Dlouho před zhroucením Ligy národů Lenin předpovídal budoucí vývoj této „velké spojené ligy" všech předních národů světa, jak ji posměšně nazýval: „Jednota tohoto druhu je čirou fikcí, čirým podvodem, čirou lží. A viděli jsme - a byl to velký příklad - že tato nechvalně známá Liga národů, která se snažila udílet mandáty vládám států, rozdělit svět- že tato nechvalně známá aliance se ukázala být mýdlovou bublinou, jež nakonec praskla, neboť to byla aliance založená na kapitalistickém majetku" [5].
Další mezinárodní organizací za mír a bezpečnost byla OSN. Socialistická obnova v SSSR, navzdory nesmírným škodám (lidským i materiálním) zaviněným II. světovou válkou, posilování SSSR ve spojení s existencí dalších socialistických zemí, to byly silné faktory, jež ovlivnily vztahy sil a také měly dopad na vytvoření a činnost OSN.
SSSR jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN použil svého práva veta stodvacetkrát (79x za prvních deset let), zatímco USA využily své právo veta dosud 76x. [6].
Díky existenci SSSR a dalších socialistických zemí (po roce 1955) a také dalších zemí z Asie a Afriky OSN přijala sérii významných pozitivních rezolucí proti imperialistickým plánům a mocnostem, tj. odsouzení akcí USA proti Kubě (1960-1962), na Středním východě a ke kyperskému problému.
Série dohod a smluv, rezolucí o odzbrojení, o zákazu jaderných zkoušek, o biologických zbraních a o vesmíru byly přijaty jako výsledek tlaku, jenž vynaložil SSSR.
Podstata imperialismu se samozřejmě nezměnila. Mezinárodní právo a jeho rezoluce byly výsledkem celosvětového vzájemného působení sil, jež donutily imperialisty manévrovat a dělat ústupky, ačkoli, jak se ukázalo, se nikdy nevzali svých plánů jako byly imperialistické intervence, převraty, závody ve zbrojení atd. Vedle toho imperialistické mocnosti využívaly, navzdory nesouhlasu SSSR, jednotky OSN k vlastním imperialistickým plánům, tj. po asi tři roky v Kongu (1960-1963) [7].
Ale během doby, zvlášť po ustavení nových států v 50. a 60. létech (20. stol.) v Asii, Africe a na Středním východě, rozbití pout koloniálního systému a posilování ekonomických, vojenských i politických vztahů SSSR s těmito státy, došlo k mezinárodnímu přehodnocení vzájemného působení sil, jež bylo shledáno ve prospěch SSSR a socialistických zemí. Využití některých technických vymožeností na počátku 60. let, jako mezikontinentálních raket, k přehodnocení přispělo. A. Gromyko, ministr zahraničí SSSR v období 1957 - 1985, a B. Ponomarjov, člen Politbyra KSSS, zodpovědný za mezinárodní vztahy KSSS v létech 1955-1986, vyhodnotil, že „výroba interkontinentálních a vesmírných raket s velkou přesností, vypuštění prvních družic a vypuštění raket na měsíc ukazuje nesmírné úspěchy sovětské země ve významných oblastech vědy a moderní techniky včetně vojenské. Vznik mezikontinentální rakety zlomil vojenskou nezranitelnost USA. Vojenský vztah sil se změnil ve prospěch socialistického bloku" [8].
Vývoj tato hodnocení tragicky zvrátil. Rezoluce 18. sjezdu KKE o socialismu hodnotí, že: „Obě složky komunistického hnutí (u moci a mimo ni) přecenil sílu socialistického systému a podcenil dynamiku poválečné obnovy kapitalismu". [9]
Na této půdě utopické pozice rozvíjené spolu s oportunistickou politikou, týkající se mezinárodních a oblastních „bezpečnostních systémů".
Co se týče současné situace v OSN, máme za to, že po kontrarevoluci se vzájemný vztah sil v OSN radikálně změnil k horšímu. SSSR byl formálně nahrazen Ruskem. Ale, jak zhodnotil 18. sjezd KKE: „Kapitalistické Rusko, se svými obrovskými ložisky přírodních zdrojů, jaderným arzenálem a infrastrukturou, zděděnými po SSSR, a stejně tak s kvalifikovanou pracovní silou, měl předpoklady si zlepšit svoje postavení imperialistické pyramidě. Tato eventualita nepředstavuje pro národy záruku proti USA a dalším imperialistickým střediskům- stejně jako v případě SSSR, socialistického systému a Varšavské smlouvy jako celku- neboť charakter současného Ruska je imperialistický". [10]
Ani Čína nemůže naplnit úlohu, jakou hrával v minulosti SSSR, protože kapitalistické výrobní vztahy v této zemi převažují a stále se rozvíjejí a její ekonomika je plně vstřebána globální kapitalistickou ekonomikou. Čína, která je stálým členem Rady bezpečnosti OSN, nemůže hrát tutéž úlohu, jakou hrál v minulosti SSSR; ne proto, že by postrádala sílu, ale proto, že, jak posoudila naše strana, „Čínská lidová republika zavádí politiku otevření své ekonomiky mezinárodnímu kapitalistickému trhu. Připojila se ke Světové obchodní organizaci (WTO). Nastolila vztahy s Mezinárodním měnovým fondem (IMF) a Světovou bankou. […] vzestup vykořisťovatelských společenských sil s politickým zastoupením v čínské společnosti znamená nebezpečí nejen pro zájmy čínského lidu a úlohu Číny v mezinárodním protiimperialistickém hnutí " [11]".
Takže objektivně je dnešní OSN podobná Lize národů. Stále platí, že kdo platí, ten udává tón. V roce 2009 bylo 22 % rozpočtu OSN pokryto USA (598.2 miliónů dolarů), 16.62 % Japonskem a 8.57 % Německem [12].
KKE je přesvědčena, že lidové hnutí nemůže zacházet s OSN a mezinárodním právem podle standardů, jakých toužívávalo v minulosti, když existoval SSSR a socialistický systém. A důvodem je, že existence SSSR a Varšavské smlouvy posilovala protiimperialistické hnutí a do určitého rozsahu bylo možné imperialistické plány omezovat. Tato možnost by nicméně neměla být přehnaně vyzdvihována, jako tomu bylo v minulosti.
Tudíž výzva k pozitivním rozhodnutím minulosti ztratí svůj význam na tak dlouho, dokud nebudou uvedeny v platnost a neobjeví se nové, otevřeně agresivní imperialistické rezoluce OSN, tzn. Rezoluce, jež přiznají NATO právo okupovat Afghánistán, připustí sankce proti KLDR za její jaderný program, rezoluce k odzbrojení libanonského hnutí odporu atd.
Neměli bychom zapomínat, že pozitivní rezoluce OSN mohou být pro národy styčným bodem a v některých případech ulehčit jejich boj, i když je imperalisté ještě nezavádějí.
Víme například, že právě rezoluce Rady bezpečnosti OSN o kyperském problému nikdy nevstoupily v platnost, neboť se dostávají do střetu se zájmy USA a dalších silných imperialistických mocností. Taktéž nemohly pozitivní rezoluce OSN a existence SSSR samy o sobě změnit vztah závislosti dependence a nezávislosti (politické, vojenské ani ekonomické) mezi zeměmi, jež jsou součástí světového imperialistického systému. Navíc, jak jsme usoudili na našem 18. sjezdu, po II. světové válce, „imperialistický systém, s USA u kormidla, vytvořil řadu vojenských, politických, ekonomických aliancí a mezinárodních půjčovatelských organizací (NATO, EC, IMF, Světová banka, dohody o mezinárodním obchodě). Ty zajistily koordinaci kapitalistických států a překlenuly některé rozpory mezi nimi, aby tak sloužily společnému strategickému cíli mnohostranného tlaku na socialistický systém. Organizovaly imperialistické intervence, systematické a různorodé provokace a protikomunistické kampaně" [13].
Situace v OSN a v mezinárodním právu se za posledních dvacet let radikálně změnila k horšímu, do té míry, že mezinárodní právo je formulováno jen imperialistickými státy a nereaguje na rovnováhu sil mezi kapitalistickými a socialistickými státy, což nemůže být pro národy a dělnickou třídu v kapitalistických státech jiné než horší. Dnes by dělnická a lidová hnutí měla brát v úvahu tyto změny a neměla by se nechat vlákat do požadavků na „demokratizaci" OSN nebo mezinárodního práva, jež jsou používány hlavně buržoazními silami k tomu, aby jistily zlepšování jejich postavení. Zároveň tyto síly vědomě klamou lidové síly tvrzením, že mohou údajně zaručit mírový svět i když ponechají základy kapitalistické společnosti nedotčené.
Podobné „požadavky" předkládají i některé „levicové" síly, dokonce i ty, jež samy sebe nazývají anti-imperialistickými. A tak 3. světové sociální fórum v Porto Alegre hovořilo o takzvaném „světovém demokratickém řádu" [14].
Tyto postoje znamenají lpění na minulých formách, jaké nelze aplikovat na současné podmínky. Vyjadřují přístup těch mezinárodních svazků a organizací, jež neodpovídají třídním kritériím, ale jsou založeny na „uctívání" institucí.
KKE je toho názoru, že se musíme poučit z příslušných přístupů, jaké podcenily „kořistnickou" podstatu imperialismu a nakonec vedly k ústupu vůči nim, jako se to stalo při stažení se od „mírového soužití" obou společensko-ekonomických systémů k náhledům, jež převažovaly v KSSS o systému „evropské bezpečnosti", jež by zajistila mír a vzájemný respekt odlišných společenských systémů atd. Čili SSSR v roce 1955 hledal „bezpečnostní systém, jehož členské státy by slíbily, že se vzdají použití ozbrojených sil a vyřeší všechny zásadní problémy mírovými prostředky" [15].
KKE poznamenává, že linie „mírového soužití", tak jak byla rozvíjena v poválečném období, do určité míry na 19. sjezdu (v říjnu 1952) a zejména na 20. sjezdu KSSS (1956), potvrdila kapitalistické barbarství a agresivitu USA a Británie a určitých složek buržoazie a jejích příslušných politických sil v západoevropských kapitalistických státech, ale ne jako nedílný prvek monopolního kapitalismu, takto imperialismu, dovolila pěstování utopických představ, jako že je možné, aby imperialismus dlouhodobě přijal své soužití se silami, jež zlomily jeho nadvládu nad světem" [16].
Ačkoli se realita ukázala být značně odlišná a ukázala, že imperialismus- s válkou coby svým základním prvkem - používá OSN a další mezistátní dohody jak se mu zlíbí a národy by proto neměly mít žádné iluze o jeho údajně „mírových" úmyslech.
Leninovy postoje jsou i nadále aktuální: „Za těchto podmínek hesla pacifismu, mezinárodního odzbrojení za kapitalismu, arbitrážních soudů a tak dál nejsou pouhou reakcionářskou utopií, ale také ponurým podvodem s cílem odzbrojit proletariát a odvést dělníky od úkolu odzbrojit vykořisťovatele. Jen proletářská socialistická revoluce může vyvést lidstvo ze slepé uličky, již vytvořil imperialismus a imperialistické války. Ať revoluce narazí na jakékoli potíže, ať jsou provázeny jakýmikoli možnými dočasnými překážkami nebo kontrarevolučními vlnami, konečné vítězství proletariátu je nevyhnutelné" [17].
2. Bezpečnost v Evropě ve spojitosti s Lisabonskou smlouvou a evropskými Silami rychlého nasazení.
Naše strana usoudila, že EU je mezistátní imperialistický svazek, jenž byl založen, aby sloužil potřebám evropského kapitálu, jenž na jedné straně rozvíjí zesilování vykořisťování pracujících v členských státech EU i v jiných, snaží se přes tento svazek si poradit s konkurencí dalších imperialistických sil, USA, Japonskem, Ruskem atd. Ale tato imperialistická aliance - tak jako každá imperialistická aliance - je aliance kořistnická, jež „trpí" mezinárodními rozpory, rozdílnými zájmy většiny silných mocností.
Jaká je tendence v posledních létech? Vidíme, že orientací EU je využití Euroarmády, Sil rychlé reakce, k zásahu kdekoli na světě, nezávisle nebo ve spolupráci s NATO, pod stejnou záminkou - ve jménu „preventivních válek", „boje s terorizmem", „zabránění konfliktům a zachování míru", „humanitárních misí", energetické bezpečnosti", „klimatických změn" atd.
V tomto směru vidíme rozvíjení Evropské agentury pro obranu (European Defence Agency,, která přebírá povinnost „racionalizovat vojenské kapacity členských států", „koordinaci výzkumných kapacit obranné technologie".
Zároveň takzvaná „Doložka Solidarity" připravuje pro politicko-vojenský zásah do vnitřního vývoje v členském státě použití výše zmíněných záminek s cílem napadnout dělnické a lidové hnutí a ochránit kapitalistický systém.
Imperialistická strategie EU je prosazována také vojenskými i nevojenskými misemi po celém světě, jak ukázaly mise v Africe, Afghánistánu, na Středním východě, na Balkáně, ve východní Evropě a na Kavkaze.
Usvědčující příklad je rozhodování EU při zavádění jedné z nejvýznamnějších reakcionářských změn, jaké vnáší do činnosti EU Lisabonská smlouva; de o vytvoření Evropské služby zahraničních akcí (European External Action Service; EEAS). EEAS představuje nový reakcionářský mechanismus k politickým a vojenským zásahům kdekoli na světě na ochranu strategických zájmů evropských monopolů. To se odhalilo jejím zapojením do imperialistického útoku USA, NATO, a EU proti libyjskému lidu pod záminkou poskytnutí humanitární pomoci za účasti jejích vlastních sil (EU force).
3. Postavení mezinárodních organizací při ochraně evropské i světové bezpečnosti (NATO & nová doktrína, ASEAN, Šanghajská šestka).
Dovolíme si říci, že NATO, stejně jako EU, není jen pouhá mezistátní mezinárodní organizace.
Založením NATO před 61 roky se kapitalistické státy snažily vyrovnat s následky změny v rovnováze sil, jež se vytvořily v Evropě díky vítězství národů nad fašizmem, roli předvoje a vlivu Sovětského svazu a jeho přispění k tomuto titánskému úsilí, a samozřejmě nastolením lidových demokracií.
Zároveň složení a struktura NATO odrážely vzájemné vztahy sil mezi kapitalistickými státy, s USA jako vedoucí mocností díky oslabení „tradičních" mocností, jmenovitě Velké Británie, Francie a Německa.
V tomto období, až do svržení socialismu v SSSR, NATO bylo hlavním politicko-vojenským nástrojem v konfrontaci kapitalistických států se SSSR a dalšími socialistickými zeměmi v Evropě, které reagovaly na imperialistickou agresivitu založením Varšavské smlouvy.
NATO bylo v té době také nadnárodní podporou pro buržoazní třídy, jež si vědomě zvolily tuto síť závislosti - vnucenou NATO - s cílem „hlídat jim záda", čili dá se říci aby se cítily jisté jak jen možno, že bude zasazen drtivý úder v případě, že by v jejich zemích lidové hnutí zpochybnilo jejich moc.
Po svržení socialismu v SSSR a dalších socialistických státech a po zrušení Varšavské smlouvy NATO vypracovalo svoji „novou doktrínu", aby tak získalo co největší prospěch z narušení světové rovnováhy sil na úkor socialistických mocností a protiimperialistického hnutí.
Jeho cílem bylo na jedné straně vytvořit nového ideologického „nepřítele", mnohem širšího, než „komunistického nebezpečí", tak aby mohlo být zasaženo masové radikální lidové hnutí. Něčeho takového bylo dosaženo vytvořením „nepřítele terorismu a extremismu". Zároveň byly „vynalezeny" takzvané „humanitární války" se záminkou ochrany menšin před „humanitární katastrofou".
A na druhé straně NATO se snažilo asimilovat řadu zemí a posílit svoji agresivní roli v těch oblastech, kde byly dříve socialistické státy, a především v oblastech, kde jsou energetické zdroje a dopravní cesty. Toho bylo dosaženo následujícím způsobem: přístupem dvanácti zemí do NATO (Česká republika, Maďarsko, Polsko, Bulharsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Albánie, Chorvatsko). Rusko bylo proti tomuto procesu, z vlastních důvodů, zvlášť když se proces dotýkal Ukrajiny a Gruzie.
Vytvoření takzvaného „Partnerství pro mír" (1994), jež má 23 členů (bývalé socialistické země a také určité země, jež měly v období konfrontace NATO-SSSR „neutrální" postoj). Všechny tyto země, aniž by byly členy NATO, jsou zároveň zapojeny do činnosti a plánů této imperialistické aliance.
Podepsáním smluv s OSN a OBSE, aby tak byla usnadněna činnost NATO a bylo dosaženo „legitimnosti" v rámci „mezinárodního práva", jež bylo „přetvořeno" od odrazu rovnováhy sil mezi kapitalistickým a socialistickým systémem (když existoval SSSR) k „právu", jež odráží výlučně ambice a kořistnické aliance, vytvářené uvnitř imperialistického systému.
Nepokrytým imperialistickým barbarstvím, tak jak bylo vyjádřeno imperialistickými válkami proti Jugoslávii, okupováním zemí (tj. Afghánistán, Irák), vytvořením protektorátů (Kosovo, Bosna), vytvářením nových vojenských základen (Bulharsko, Rumunsko, Kirgizie), šířením své činnosti do každého koutu planety.
Probíhá snaha teď institucionalizovat a rozvíjet výše zmíněný vývoj pomocí takzvaného „nového strategického konceptu", o němž bylo rozhodnuto v Lisabonu. Na jeho základě se očekává, že NATO bude: Zaujímat stále agresivnější úlohu při „obraně" členských států proti jakémukoli hrozícímu útoku, což dovolí otevřenější možnost zásahu NATO do politického života členského státu, bude-li tam ohrožena moc buržoazie, a převzetí mnohostranné úlohy a zodpovědnosti za potlačení dělnicko-lidového hnutí.
Posilovat schopnost ke kampaním za vojenské operace mimo zónu aliance, jako je Afghánistán, činnost, v níž se snaží o koordinaci s OSN (se kterou podepsala smlouvu o spolupráci), s podobnými mocnostmi, jako je EU, a také s takzvaným „Partnerstvím pro mír", do něhož se snaží zahrnout každou zem, jež chce být spojena s NATO. Rozvíjet spolupráci s dalšími partnery vně NATO, aby se vypořádala s novými hrozbami (kyber-útoky, pirátstvím, šířením balistických a jaderných zbraní, „energetickou bezpečností"). Hrát vedoucí úlohu v poskytování „pomoci" k vytváření policejních sil a armád v zemích, které již byly zasaženy (Irák, Afghánistán, Kosovo) tak, „aby Severoatlantická aliance mohla přispívat k mezinárodní bezpečnosti".
Hovoříme o zjevném imperialistickém zasahování do vnitřních záležitostí každé země, již lze využít ke stabilizaci režimů, které jsou ohroženy masovým politickým lidovým bojem.
V „novém NATO" bude snaha překlenout nevyhnutelné vyostřování meziimperialistických rozporů uvnitř aliance, jež se vztahují k různým plánům buržoazní třídy členských států NATO, vyjádřená například osou Francie-Německo i dalšími aliancemi, jako je nejnovější vojenská spolupráce mezi Británií a Francií a vytvořením vojenských sil EU.
Pokud jde o další mezistátní svazky, dnes vidíme, že se v poslední době objevují v různých oblastech planety nové mezistátní aliance. Skutečnost, že hnacími silami těchto aliancí jsou vlastně objevující se mocnosti světa kapitalistické ekonomiky jako Rusko (v oblasti Eurasie: Společenství nezávislých států (CIS), Euroasijské ekonomické společenství (EurAsEC), Organizace dohody o kolektivní bezpečnosti (CSTO) atd., nebo Brazílie v oblasti Latinské Ameriky, není to náhoda.
Tohle nejsou toliko ekonomické organizace, ale organizace s politickou a vojenskou charakteristikou, jež se snaží, jak jsme již zmiňovali, podílet se na „nové architektuře" mezinárodních vztahů, s vytvářením iluzí, že změna mezinárodního poměru sil na úkor USA údajně učiní svět demokratičtějším a mírovějším.
Oportunistické síly, takové jako s SYNASPISMOS/SYRIZA v naší zemi a SEL v Evropě, zaujímají podobné postoje a ideologické konstrukce.
Naše strana soustředila značné zkušenosti ze vstupu Řecka do EU, jež potvrzují, co Lenin zdůrazňoval k volání po „Spojených státech evropských": „Spojené státy evropské, za kapitalismu, jsou buď nemožné nebo reakcionářské" [18]. Podle našeho názoru tento svazek nelze změnit zevnitř, jak tvrdí oportunisté ze Strany evropské levice a evropští sociální demokraté, protože „reakcionářský charakter ekonomických procesů kapitalistické integrace se odráží v reakcionářském charakteru této instituce [19]s". Z tohoto důvodu boj za ekonomiku prospěšnou lidem, boj za střet na úrovni státní moci je spjat s bojem za vyvázání se z pout EU a NATO.
Komunisté a všeobecně síly, jež bojují proti imperialismu, musí vzdorovat a organizovat lidový boj proti imperialistickým svazkům jako celku; jinak řečeno, proti jejich skutečným třídním cílům. EU nemůže hrát úlohu protiváhy USA a tudíž svazky vytvořené k použití dalších kapitalistických zemí coby „elektráren" nemohou hrát pozitivní úlohu při „omezování" a „zabraňování" imperialistických rozporů, ale jen odrážejí sladění na špičce imperialistické pyramidy. [20].
Tato sladění v žádném případě nemohou učinit lidstvo „demokratičtějším" nebo „mírumilovnějším". Naše strana si váží toho, že „ jak se tendence za vyvázání se z imperialistických svazků šíří, potřeba bilaterální, mnohačetné i oblastní spolupráce na protiimperialistickém základě se stane skutečností. Pro každé hnutí je rozhodující tyto tendence urychlovat a oslabovat tyto imperialismus a jeho svazky. [21]"
Z tohoto důvodu trváme na tom, že „dělnické hnutí by mělo říci NE imperialistickým centrům bez ohledu na zeměpisnou polohu" [22] a pokračovat v boji za zájmy a potřeby pracujícího lidu, aniž by ztratilo ze zřetele vyhlídky na svržení kapitalismu a výstavbu socialismu.
Výše uvedené podle našeho názoru ukazuje víru KKE, že tyto mezistátní organizace a svazky, které mají imperialistický charakter, nemohou přispět k míru a bezpečnosti lidí. Naopak jen boj proti nim, za vyvázání zemí z nich, za svržení moci kapitálu v jedné či ve více zemích mohou vydláždit cestu k míru a bezpečnosti.
4. Možnost zabránit místním konfliktům (Střední východ, severní Afrika, Korejský poloostrov, jihovýchodní Asie) a použití mezinárodních sil při řešení konfliktů náboženského, etnického nebo humanitárního charakteru.
Soudíme, že imperialisté nemají zájem na zabraňování místních konfliktů. Pro komunistické hnutí by bylo zásadní chybou konfrontovat záměry silných imperialistických mocností naivním způsobem. Dovolávání se mezinárodního práva a jeho aplikace jsou selektivní. Je to vidět, když vezmeme v úvahu hladní mezinárodní problémy (Kypr, Palestina), kde poslední rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN nebyla uvedena do praxe.
Upřímně, kdyby měli skutečně zájem na zabraňování konfliktů, proč nezasáhli, když Izrael uvalil blokádu na Gazu?
Jsme toho názoru, že imperialisté, aby prosadili své plány, se dovolávají různých existujících problémů (tj. íránského a severokorejského jaderného programu), obrany menšin, humanitárních katastrof atd. Jsou to ale pouhé záminky. Z tohoto důvodu jsme zcela proti použití expedičních sil, bez ohledu na to, zda patří k NATO, EU nebo OSN, k údajnému „obnovení míru". V každém případě nedávné události na Pobřeží slonoviny, kde se síly OSN otevřeně zapojily do vnitřního boje, aby vnutily „1vybraného kandidáta" takzvaného „mezinárodního společenství" a bývalého vysokého úředníka MMF, demonstrují poučným způsobem úlohu těchto příslušných vojenských sil.
Ve zmíněných oblastech existuje významný střet ekonomických a geopolitických zájmů mezi obřími monopoly, mezi silnými imperialistickými mocnostmi. Je veden boj o suroviny, jejich přepravní cesty a podíl na trhu. Každá z těchto mocností se snaží prosadit své vlastní zájmy a podrývat pozice ostatních soupeřících mocností. Buržoazní třídy každé země se zapojily, neboť mají své vlastní cíle a jsou usazeny uvnitř imperialistické „pyramidy" podle toho, jakou mají sílu. V tomto boji jsou používané jakékoli dostupné prostředky. Zastáváme postoj, že válka je pokračování politiky jinými násilnými prostředky v pravý čas.
Naše pozice k dané otázce je jasná: dokud bude existovat vykořisťování člověka člověkem, dokud existuje kapitalismus, nelze válkám a konfliktům zabránit. Přesto národy musí a mohou usilovat o to, aby jim zabránily, a to tak, aby byly jejich země vyvázány z imperialistických plánů. Způsobem, jak to udělat, je posilovat protiimperialistickou činnost, boj za stažení našich zemí z imperialistických organizací (jako NATO a EU), boj za uzavření zahraničních základen, za návrat všech vojenských sil umístěných v cizině na imperialistických „humanitárních" misích domů. Spojení tohoto protiimperialistického boje s bojem o moc, za svržení buržoazní moci, zajistí, že ekonomické zájmy (tj. kapitalistické zisky), jež vyvolávají konflikty a války, přestanou existovat.
5. Možnost nárůstu činnosti a vlivu v prosazování mírové politiky ve vztahu EU, NATO - Rusko a globální protiraketová obrana.
Nemůže existovat žádný superimperialismus, jinak řečeno imperialistický systém zbavený nevyrovnaného vývoje, meziimperialisticxkých rozporů, kde by bylo možné řešit možné vážné rozpory mezi imperialistickými mocnostmi mírovou cestou, a z tohoto důvodu nemůže existovat žádný „celosvětový protiraketový štít". Je něčí obrovský sebeklam si myslet, že imperialisté mohou své rozpory překonat. Války špiónů nebo války o obchod a měnu jsou přirozeností systému a něčím, co lze denně vysledovat.
USA a NATO se dnes snaží instalovat protiraketový štít v Evropě, jenž navzdory jejich tvrzení nemá za cíl ochránit „západní svět" před Íránem ale získat pro NATO a USA jadernou převahu vůči Rusku, umožnit jaderný úder jako první a přitom zajistit, že nepřijde odveta. To by snížilo vyjednávací sílu ruské buržoazní třídy. Všiml si toho, mezi jiným, ruský zástupce v NATO D. Rohožin, který řekl, že „předáci NATO pozvali ruského medvěda, aby s nimi šel na lov zajíců. Ruský medvěd ale nechápe, proč mají pušky, jaké se používají na medvědy".
Na druhé straně ruské návrhy na společný systém protiraketové obrany s NATO, jenž NATO nepřijalo, měl za cíl neutralizovat výše zmíněné nebezpečí pro buržoazní třídu v této zemi.
Ale dokonce i v případě, že na takovouto společnou protiraketovou obranu dojde, neskončí tím touhy buržoazní třídy USA, Ruska a dalších imperialistických mocností po dosažení vojenské nadvlády. To je vidět nejen na konfliktu těchto mocností na místní a oblastní úrovni, kde se jedna mocnost snaží triumfovat nad druhou a sebrat jí území, ale také na poli výzkumu a objevování nových zbraní (laserů, vesmírných zbraní atd.).
Podle našeho názoru politická linie „tlaku" národů, jež by přinesla USA, NATO, Rusku i dalším imperialistickým mocnostem celosvětový mír a bezpečnost, nemůže dojít k žádnému výsledku. Dokud biude existovat monopol, jenž je „buňkou" imperialismu, dokud nad světem vládne moc monopolů, budou války pokračováním politiky násilnými prostředky.
6. Možnost občanských a dalších mírových iniciativ a hnutí při sestavení nového modelu bezpečnostní struktury.
Skutečnost, že naše strana odmítá názor, že imperialisty lze předělat z „vlků" na „beránky" zásluhou promírových postojů mas, neznamená, že komunisté nemají zájem na rozvíjení mírového hnutí v každé zemi i na celosvětové úrovni.
Jak víte, komunisté v Řecku se mají nacházet na frontové linii mírového protiimperialistického hnutí v naší zemi, a zároveň všemi způsoby podporujeme Světovou radu míru (World Peace Council; WPC). Nicméně naše stanovisko se značně liší od postojů, jež podporují buržoazní (převážně sociálně demokratické) a oportunistické síly pokud jde o „mír" a „bezpečnost", jež nepřistupují k problému třídně. Když toto vezmeme v úvahu, nerozséváme mezi lidmi iluze, že v podmínkách imperialismu může být zformován nějaký „nový model bezpečnosti", jak tvrdí sociální demokracie přes takzvanou „demokratizaci" mezinárodních vztahů. Naopak my odhalujeme podstatu imperialismu, provázeného válkami a krizemi. Máme za to, že linie shromažďování kolem protiimperialistických cílů (proti imperialistickým válkám, účasti našich zemí v nich a v imperialistických organizacích, za uzavření cizích základen, odstranění jaderných zbraní atd.) musí napomáhat soustředění sil ke svržení buržoazní moci.
Skutečný bezpečnostní systém lze vytvořit jen jako výsledek svržení kapitalistické moci v převážné většině zemí nebo alespoň ve velkém počtu z nich. Nicméně i potom, dokud budou imperialistické mocnosti existovat, zůstanou války realitou.
7. Úloha Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a možnost soustředění této platformy k aktivaci mírového hnutí.
Na OBSE se v posledních létech soustředilo mnoho návrhů na její modernizaci. Jsou to návrhy, jež byly předloženy sociálně demokratickými a oportunistickými politickými silami, a stejně tak Ruskem, pod záminkou „zachování bezpečnosti v Evropě". Samozřejmě každá strana má své vlastní plány a cíle. Rusko takto navrhuje „nové Helsinky", jimiž by byly zavázány k „míru a bezpečnosti" nejen členské státy OBSE, ale také imperialistické organizace EU, NATO a také Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (Collective Security Treat Organization; CSTO) i jiné mezistátní svazky, v nichž je Rusko „hnací silou". Tyto návrhy samozřejmě nejsou cíleny na mír, ale na posílení úlohy ruské buržoazní třídy v rámci „imperialistické pyramidy" i v OBSE.
Ostatní síly, jako ty, jež jsou shromážděny v takzvané „Straně evropské levice" (SEL), protože nepřistupují třídně k mezinárodním problémům, se podřizují imperialistickým „institucím" a požadují jejich „humanizaci". A například v Řecku oportunistická strana SYNASPISMOS (člen předsednictva SEL) požaduje: „Zdokonalení OBSE a vytvoření panevropského bezpečnostního systému". Jinými slovy, její „uctívání institucí" jí nedovoluje vidět, co je důležité, že ať stvoří „institucí" a „bezpečnostních systémů" kolik chtějí, dokud budou existovat imperialistické svazky NATO a EU, dokud bude přežívat dnešní vykořisťovatelský imperialistický systém, budou pro národy na programu války a krveprolití.
Podle názoru KKE národy nesmí poskytnout útulek iluzím o „multipolárním světě" a „architektonickém" nesmyslu pokud jde o „bezpečnost", jaké čas od času slýcháme. OBSE od okamžiku, kdy přestaly existovat SSSR a další socialistické země v Evropě, je imperialistickou mezistátní organizací. Je to prostor pro spolupráci, ale také tvrdých střetů mezi imperialistickými mocnostmi, jež se na ní podílejí.
„Vylepšování její úlohy", podporované oportunismem, nemůže představovat požadavek komunistů a protiimperialistického hnutí. To by jednoduše byla snaha o klamání národů.
Dokud bude existovat imperialismus, nemůže pro národy existovat mír a bezpečí! Jen moc dělnické třídy ve většině zemí může vytvořit reálné podmínky pro mír a bezpečí národů. Do té doby je boj proti každé imperialistické organizaci naší prioritou. A stejně tak boj za: odvolání našich zemí z imperialistických organizací, imperialistických válek a dalších dobrodružných plánů, jež imperialisté mají; návrat všech jejich vojenských sil ze zahraničí domů; uzavření cizích základen; to, aby v Evropě nebyl instalován protiraketový štít; to, aby se imperialistické organizace NATO a EU nerozšiřovaly přistupováním nových zemí. Tyto i další cíle, jež proti-imperialistické hnutí prosazuje, mohou dosáhnout mobilizaci širších lidových sil. Mírové proti-imperialistické hnutí může být výchozím bodem důležitých bojů a ve spojení s třídně orientovaným dělnickým hnutím otřese mocí kapitálu, imperialistickými plány i organizacemi.
Sekce mezinárodních vztahů KS Řecka (KKE)
Překlad: Vl. Sedláček
[1] V.I. Lenin: "Programme of the R.C.P. (B), Collected Works, "Synchroni Epochi", Vol. 38, p.421.
[2] V.I. Lenin: "On the Food and War Situation", Collected Works, "Synchroni Epochi", vol.39, p. 126.
[3] V.I. Lenin: "Left-Wing Communism: an Infantile Disorder ",Collected Works, "Synchroni Epochi", vol.41, pp 53-54.
[4] V.I. Lenin: "Speech delivered at the Conference of the Chairmen of the Executive Commitees",Collected Works, "Synchroni Epochi", vol.41, p 350.
[5] V.I. Lenin: "the 9th Congress of the R.C.P. (B), Collected Works, "Synchroni Epochi", vol.40, pp 241-242.
[6] http://news.bbc.co.uk/2/hi/middle_east/2828985.stm
[7] A. Gromyko- B. Ponomariov: "?he ?istory of the Foreign Policy of the USSR", vol.2 1945-1985, pp294-295.
[8] Ibid p370.
[9] Resolution of the 18th Congress of KKE: "Assessments and Conclusions on Socialist Construction During the 20th Century, Focusing on the USSR. KKE's Perception on Socialism",publication of the CC of KKE, p 80.
[10] 18th congress of KKE, Documents, Publication of the CC of KKE, p285.
[11] 16th Congress of KKE, Documents, Publication of the CC of KKE, pp 48.
[12] 6,64% by Britain, 6,30% by France, 5,07% by Italy, 2,97% by Canada, 2,96% by Spain, 2,66% by China, 2,25% by Mexico while Russia offered to the UNO 1,2% of its budget. Data from wikipedia.
[13] Resolution of the 18th Congress of KKE: "Assessments and Conclusions on Socialist Construction During the 20th Century, Focusing on the USSR. KKE's Perception on Socialism", publication of the CC of KKE, p 77.
[14] Newspaper "Rizospastis", January 22 2003.
[15] A. Gromyko- B. Ponomariov: "The History of the Foreign Policy of the USSR", vol.2 1945-1985, pp294-295.
[16] Resolution of the 18th Congress of KKE: "Assessments and Conclusions on Socialist Construction During the 20th century, Focusing on the USSR. KKE's Perception on Developed Socialism", publication of the CC of KKE, p 78.
[17] V.I. Lenin: "Programme of the R.C.P. (B), Collected Works, "Synchroni Epochi", Vol. 38, p.421
[18] V.I. Lenin, "On the Slogan of a United States of Europe", Collected Works, "Synchroni Epochi", vol. 26, p 359.
[19] Note of the PB of the CC of KKE: "European Capitalist Integration and its Role in the International Developments. The Alternative of the Communists", November 2005.
[20] Resolution of the CC of KKE: "The International Situation, the Developments in Middle East and Iran. The position of Greece in the Region. The response of KKE.", May 19th 2006.
[21] ibid.
[22] Text of the PB of the CC of KKE: " European Capitalist Integration and its Role in the International Developments. The Alternative of the Communists", November 2005.
