Řečtí oceláři vstupují hlavní branou závodu do práce po 9-ti měsíční stávce (po 272 dnech). Uskutečňují mítink, zvedají pěsti a drží karafiáty ve svých rukách. Provádějí rozhodnutí svého 20. Všeobecného shromáždění, které se konalo v sobotu. Toto shromáždění prohlásilo, že dělníci obnoví práci a budou pokračovat v boji jinými formami. Tedy opět překazili plány průmyslníka Manesise (vlastníka oceláren), který dal jasně najevo, že si přeje degradaci stávky a likvidaci odborové organizace. V tom byl plně podporován vládou, která do služeb průmyslníka dala státní potlačovací aparát.
Stávkující, spolu se všemi členy rady odborového svazu "Řeckých oceláren" v čele s předsedou odborů Giorgosem Sifoniosem vstoupili do brány koordinovaně a uspořádaně jako skuteční vítězové 9 měsíční stávky. Předtím zaměstnavatel předložil nehorázně urážlivé požadavky, s použitím sil pořádkové policie. Požadoval, aby dělníci vstupovali do továrny jeden po druhém, ukázali policii jejich průkazy totožnosti a museli čekat na svolení zaměstnavatele ke vstupu na území závodu. Rozhodnost ocelářů přinutila zaměstnavatele k ústupu. Síly pořádkové policie, stejně jako zbývající policejní síly byly stáhnuty a dělníci vstoupili do závodu sami a zamířili na svá pracoviště za potlesku a jásání přítomných: "Tato 9-měsíční stávka nebude zapomenuta", "Ocel je zakalena krví a potem, oceláři se nevzdají ","Boj, rozkol, svržení, oceláři razí cestu".
