Příčiny, proč se naše strana nepodílí na tomto projektu,
jsou docela dobře známy; příčiny, které mají vztah k jejímu profilu a jejím
vztahům i institucím Evropské unie, a samozřejmě k jejímu politickému a
ideologickému programu.
Spolupráce a společné akce mezi komunistickými a dělnickými
stranami, stejně jako se širšími antiimperialistickými silami, hnutími a
stranami je nezbytnou podmínkou k rozvinutí bojů a ke zvrácení negativního
rozložení sil v Evropě i ve zbytku světa. Tato spolupráce musí být obohacena,
založena na respektování suverenity a rovnosti ve vztazích mezi stranami. To je
nezbytné životně důležité. Na druhé straně je dle našeho názoru nebezpečné a
zhoubné pro budoucnost i pro současný stav hnutí sestavování odlišných sil do
jedné strany, jednotnou strukturou, hierarchií a“vedoucími“ stranami pod
záštitou a se směrnicemi imperialistického centra, které se nazývá EU.
Utvoření SEL vyjadřuje podle našeho názoru trend absolutního
podlehnutí negativnímu rozložení sil, které povede k nové ztrátě perspektivy
pro dělnické a levicové hnutí v Evropě. SEL odmítá komunistické tradice a
zkušenosti socialistické revoluce dvacátého století, stejně jako teorii
vědeckého socialismu.
Od jejího založení až do dnešního dne se objevily různé
vývoje a doklady, které tuto pozici podporují. Z jejích dokumentů je zřejmé, že
její založení bylo výsledkem zcela neprůhledného procesu. Její vztah s
upadající úchylkou „eurokomunismu“ a její nepřátelství k hrdinné minulosti
komunistického a osvobozeneckého hnutí jsou obecně známy. Je otevřeně
vyhlašováno její nepřátelství k socialismu, jaký známe z Evropy a SSSR 20.
století. Jeho přínos a role jsou zlehčovány a špiněny. Odpovědnost imperialismu
za fašismus a válku je bagatelizována, zatímco avantgardní role komunistických stran
je degradována.
Je zdůrazňován starý antikomunistický postoj, že
komunistické strany byly podporovány silami vně jejich vlastních zemí,
především z Moskvy. Veškeré diskuse kolem !odsouzení stalinismu“ je rozvíjena
zároveň s antikomunistickou ofenzívou vládnoucích stran, ve vztahu k 60. výročí
vítězství nad fašismem. To je důkaz, čím je podmíněna její politická orientace
v současných antikomunistických tendencích.
Její nedostatek iniciativy k odporu proti antikomunistickým
a antidemokratickým machinacím není náhoda. Čili není odezva na fakt, že
několik komunistických stran v Evropě je zakázaných. Žádná odezva k navrženému
antikomunistickému podnětu v Parlamentním shromáždění Rady Evropy usilující o
vyloučení komunistů z voleb. Žádná podpora jedné z nejdůležitějších
antiimperialistických světových událostí – 16. světovému festivalu mládeže a
studentstva.
SEL rozvrací základní principy rovnosti, respektování
suverenity a nevměšování se do vnitřních záležitosti stran. SEL předpokládá
„individuální členství“, diskutuje o tom, „jak národní členské strany zaručují
utváření vnitrostranického demokratického názoru a nezávislost“. Nelze se pak
divit, že jsou známy dosud již tři případy, kdy bylo zasahováno do vnitřních
záležitostí členských stran.
V době, kdy zapadl návrh ústavy a kdy se vynořuje nová
progresivní dynamika uvnitř Evropy, která vyvrací argumenty, že by lidé „měli
přijmout EU jako skutečnost“, je SEL první, kdo oživuje a hovoří o potřebě
„konkrétních alternativních návrhů pro jinou evropskou ústavu“. Což vrací tuto
záležitost zpět na pořad dne ještě dříve, než se vládci EU sami odváží tuto
záležitost otevřít.
Tyto výše uvedené faktory, dle našeho názoru upevňují náš
náhled, že SEL je na nebezpečné a bezperspektivní cestě, která tlumí komunistickou
identitu a vede k včlenění do struktur EU. Tímto způsobem nabourává úsilí ke
koordinaci a rovnoprávné spolupráci komunistických a dělnických stran i dalších
levicových stran v jejich opozici proti evropskému imperialistickému centru i
všeobecněji proti kapitalistickému systému.
Během tohoto období, v naší zemi a v Evropě též, se rozvíjí
nelítostný třídní boj proti reakcionářské politice, která zformulovala
lisabonskou strategii i všeobecné směrnice EU. Realizace sjezdu a následující
konsolidace této formace, jenž je pro EU, nepřináší nic pozitivního v
možnostech boje, který se rozvíjí; naopak přechází do konfliktu s nadějemi a očekáváními,
které vkládá pracující lid a mládež do komunistických a antikapitalistických
strana a sil.
Dimitris Koutsoumpas, člen politbyra UV KS Řecka